Óda na pracovní desku

Nejsme tak bohatí, abychom si kupovali levné věci, pravil s oblibou můj bývalý učitel. To ale není jediný důvod, proč si kupovat věci kvalitní. „Zelený”, rozumějte ve smyslu udržitelný, životní styl se rozprostřel do našich ledniček a spižíren, do kosmetických taštiček a konečně i do šatních skříní už před nějakou dobou. A nemůžu z toho mít větší radost. Pojďte se mnou ještě nakouknout taky do prostor, kde většina z nás začíná každičký svůj den. Třeba když si chystáte startovací šálek kávy, mažete dětem svačinu do školy nebo prostě do zdejších šuplíků ukládáte pomocníky, které je potřeba mít každý den po ruce.

 

Kuchyň.

 

  • Save

 

Dynamicky tepající srdce domova, kde se odehrává nejedno drama i radosti běžného života. Zdejší skřínky otevíráme a zavíráme tisíckrát, šuplíky během vaření bohaté hostiny pendlují v kolejnicích sem a tam a kuchyňská pracovní deska musí zvládnout nejednu zátěžovou zkoušku.

 

Jsme s kuchyní v tak těsném kontaktu, že se postupem času stává naším přítelem. Tichým a spolehlivým společníkem v časech dobrých i zlých. Přesto, na počátku jejího plánování, často zanedbáváme myšlenku na nadčasovost. Nemluvím tak úplně o designu, ačkoliv je určitě moudré zvážit, jestli nás ta červená kuchyň ve vysokém lesku bude těšit i za rok nebo za pět deset let. Já mluvím o trvanlivosti materiálů. O výdrži často používaných povrchů. O ploše podlehající každodenní manipulaci. O tom, jak co nejdéle, elegantně a bezstarostně žít v harmonii s tímto srdcem domova.

 

Pracovní deska v mojí kuchyni je laminátová a je to katastrofa. Taky dostává pěkně zabrat, protože tu denně strávím minimálně hodinu a půl až dvě. A přestože je vlastně jen pronajatá, chovám se k ní s mimořádnou péčí, aby dobře sloužila i těm, kdo sem přijdou bydlet po nás. Jenže ať jsem sebeopatrnější, svoje nejzářivější dny má už dávno za sebou. V téhle kuchyni je nanejvýš sedm let a kolem dřezu a baterie, tam kde se chtě nechtě drží vlhko, už je řádně nabobtnalá, v místech, kde umyté nádobí odpočívalo na vodou nasáklé utěrce je obrovská vyšisovaná skvrna, nešťastně vedený řez zanechal po krájení nožem hlubokou rýhu v povrchu a krajům se odchlipuje ohranění a trčí po stranách jako ztracená záložka do knížky.

 

  • Save

 

Kdybych si měla do své budoucí kuchyně něco přát, jednou z věcí by byla opravdu poctivá deska. Žádný laminát. A to nejen proto, že jsem ekologicky uvědomělá.

 

  • Laminátová deska je dřevo rozšmelcované na třísky slisované s lepidly, tvrdidly a dalšími aditivy, s lisovaným obalem z melaminové pryskyřice (což je vlastně taky plast) a dekoračního papíru. Trochu moc ingrediencí na jednu desku
  • Je náchylná na vysoké teploty
  • Na mechanické poškození
  • Nedá se opravit
  • Zrecyklovat
  • A vypadá lacině, protože řekněme si to narovinu, širokou škálou “dřevodekorů” s prolisovanou texturou jako-by-to-bylo-opravdu-dřevo může oslovit jenom toho, kdo nemá vkus

 

Proč se vyplatí koupit si pořádnou pracovní desku?

 

  • Save

 

Protože v kuchyni se namáhá zdaleka nejvíc a musí něco vydržet. Ostrý nůž co omylem ujede mimo řezací plochu, horký hrnec, šťávu z červené řepy, sem tam stojatou vodu než se utře i rozčilený náraz pekáče plného spáleného cukroví, když se zrovna pečení nezadaří.

Před “dřevodekorem” dám raději přednost čistému dřevu a před “efektem mramoru” opakujícím se v patternu na každých šedesáti centimetrech raději přírodnímu kameni nebo desce z tvrzeného kamene. Protože ten

 

  • je z 90 % z přírodních surovin a zbytek jsou pryskyřice, co to všechno drží pohromadě
  • je nenasákavý
  • neporézní
  • odolný proti poškrábání
  • proti bakteriím
  • dá se nainstalovat bez viditelného spoje
  • dá se přeleštit
  • přebrousit a opravit
  • a použít klidně i jako obklad za varnou desku
  • nebo jako dlažba
  • hezky stárne
  • a vydrží desítky let

 

Takovou desku má smysl si pořídit, protože i z obyčejné kuchyně dokáže udělat elegantní místo. Stejně jako konec dá příběhu chuť nebo pachuť, tak i kuchyňská deska je tím posledním detailem, který může estetiku kuchyně pozvednout nebo úplně potopit.

Zapomeňte na laciné materiály. I když jsou nejlevnější. Protože to, co na nich teď ušetříte jednou zaplatíme všichni.

 

Na článku se podílela Bára Perglová, tvůrčí žena činu

„Miluju nezávislé tvůrce, velké snílky a upřímné srdcaře, Harryho Pottera a uklízení. A vyřezávám.“

Bára je veliký nadšenec do projektů s myšlenkou a nápadem a pomáhá jim vytvářet stejně smysluplný obsah. Píše, fotí a tvoří pro radost, pro Technistone i pro vás na svém blogu baraperglova.com. Právě teď spolupracuje na platformě YUY a je autorkou obchodu HNST.LY s krásnými a poctivými produkty pro domácnost, který čeká na pokračování svého velkého příběhu. Jo a píše román o udržitelnosti. Těšte se!

  • Save