Kouzlo jarního úklidu

V pozadí nastalých událostí, které určitě více než méně ovlivnily život každého člověka, jsme málem zapomněli na mimořádně důležitou věc.

Od 20. března, páté hodiny ranní, je jaro.

Nehledě na všechny negativní zprávy světa mě právě tohle naplňuje nesmírnou radostí, energií a dává mi naději na lepší časy. A kdy víc je právě tohle potřeba, když ne teď.

 

  • Save

 

Každé ráno si dopřávám tu nejkrásnější kulturu zcela zdarma. Koncert zpěvných ptáků při ranní procházce s mým psem je tím nejlepším vykročením do nového dne. Čert vezmi čvachtání mokrých nohou v botách, kam se i při sebeopatrnější chůzi na čápa dostane rosa. Vůně vlhké trávy a zeminy smísená s nádechem jehličnanů mě dokáže dojmout víc než video tučňáků skákajících ze schodů.

 

No a pak tu máme jarní úklid. Jako milovnici dělání pořádku si tuhle kratochvíli dopřávám tak nějak celoročně. Ale nic se nevyrovná momentu pustit se do toho pořádně od podlahy při otevřeném okně, kterým do prostoru proudí čerstvý vzduch jako hejno neviditelných ptáků navrátivších z teplých krajin. Svit slunečních paprsků mi nemilosrdně odhalí kdejakou šmouhu pečlivě vyleštěných oken, ale co na tom záleží, vůně probouzejících se rostlin je mi báječným lékem na trudomyslnost.

 

A pomalu se přesouvám do skříní, ukládám k jarnímu spánku zimní kabát s tlustými svetry, pucuji kozačky a do sáčků přidávám k vlněným rukavicím cedrová kolečka proti molům, aby na ně až do dalšího podzimka nedostali chuť.

 

  • Save

 

Jaká to příležitost současně uvolnit v zapadlých koutech místo a nepotřebné věci poslat dál! Jaký to oddych vědět, že o ně už nemusím pečovat, utírat z nich prach, nebo přesouvat je z místa na místo bez většího využití. Jaká to radost je věnovat nebo prodat a zjistit, že někomu dalšímu můžou být k užitku.

 

Ocet a obzvlášť velké balení sody jsou v jakýchkoli těžkých časech mými velkými přáteli. S jejich pomocí odstraňuju mastné skvrny, zápach z lednice i vycházkových bot, bělím matrace, leštím okna, baterie i knoflíky u sporáku.

 

Jen co skončím tady, vrhám se do spižírny, třídím prošlé potraviny a vymýšlím celá menu k upotřebení těch, které to už mají do koše za pět minut dvanáct.

Molům nastražím nové pastičky s cedrovým olejem, oříšky, těstoviny i mouka dostanou čisté dózičky, kam se ani zbloudilé breberce nepodaří proniknout. Ovesné vločky, těstoviny a kaše mají své místo vpředu, luštěniny vzadu, tak je to v pořádku, ne aby to bylo naopak.

 

Věci, které běžně nepoužívám, přesouvám do vyprázdněných skříní i komor, dávaje si tím šanci pohodlněji uklízet uvolněné plochy a nedělat si tolik starostí s údržbou lapačů prachu. Jen po tomto kroku to vypadá, že je tu čisto a víc místa!

 

Kartáče a ostatní náčiní se staví po mém boku do první linie a společně tasíme proti poslednímu nepříteli – zašlé špíně. Čas ušetřím u kuchyňské linky z tvrzeného kamene, která žádnou větší údržbu nepotřebuje. Je nenasákavá a odolná, zkrátka taková, jakou potřebuji při vaření mít.

Nedlouho poté si i lednička spokojeně vrní, a když po několika hodinách procházím bytem, smějí se na mě pečlivě srovnané komínky čistého prádla, kohoutky se lesknou jako z výroby, z podlahy se dá jíst a pečlivě otřené listy pokojových rostlin se zelení jako nově vyrašené.

 

Rituál, kterému spousta lidí v tomto období obvykle podléhá, si pro náhlé množství času můžete roztáhnout do více dní, zapojit celou rodinu a udělat ho ještě důkladněji. A zábavně. Třeba jako hru s odměnou. Taky nejspíš zjistíte, že když se na tom podílí všichni, každý si pak svojí odvedené práce i čistého a organizovaného místa začne vážit úplně jinak. A možná vám nově nastolený řád pomůže udržet pořádek až do dalšího jara. No, ale protože jsem to já, uplyne týden a jedu nanovo. A moc mě to baví!

 

Článek vznikl ve spolupráci s Bárou Perglovou

  • Save